Harry Potter a Poslední z rodu - 29. Na přelomu roku

Kapitola dvacátá devátá
NA PŘELOMU ROKU

Čím déle trávil Harry čas vánočních prázdnin v Doupěti, tím citelněji mu chyběla Angela. Její oči, její úsměv, její hlas i polibky. Měl dost času přemýšlet. Uvědomil si, že i když se spolu tajně schází teprve tři měsíce, připadalo mu, jako by ji znal už věky.
Taky na ni pořád myslel. Co asi dělá. Jaké to je, bydlet v sídle Malfoyových? Není v nebezpečí? Stýská se jí po něm?
Musel si to chtě nechtě přiznat. Miloval ji a toužil po ní. Když si spočítal, že do konce prázdnin ještě schází několik dní, nedokázal si vůbec představit, jak to vydrží. Jediné, co mu trochu pomáhalo, byla přítomnost Rona, který ho nenechal ani chvíli melancholicky sedět a stále vymýšlel další blázniviny. Silně ho podezříval, že to dělá také pro to, aby nemusel myslet na Hermionu, která byla doma u rodičů. I když mezi jejich domovy stále čile poletovaly sovy s dopisy.
Paní Weasleyová je vykrmovala seč mohla, Ginny řádila s nimi a spolu neustále vyzvídali na Fredovi a Georgeovi, jak jim jdou obchody a co nového vymýšlejí. Doma byli zřídkakdy, ale když už se objevili, Weasleyovi ani Harry jim nenechali ani chvíli oddechu.
Vánoční atmosféru jen trochu kazila nepřítomnost Percyho, který se svými rodiči stále ještě nemluvil.
Včera v noci se konečně ztratily v dáli sněhová mračna a po dlouhé době se naplno rozzářilo zimní slunce. Všechno v okolí se stříbřitě třpytilo, až z toho bolely oči. Mladší generace toho hned využila a plnou vervou se vrhla do zimních radovánek. Na zahradě postavili před okno do kuchyně dva velké sněhuláky, kteří pak s trochou pomoci do Freda a George vypadali jako objímající se pan a paní Weasleyovi.
Molly Weasleyová se potěšeně začervenala, když jejich dílko spatřila a zahnala je do domu na horkou čokoládu.
Dny v Doupěti tedy plynuly klidně a příjemně. Rychle se přiblížil poslední den v roce a Harry začínal konečně pookřávat. Za dva dny se vraceli do školy.

Angela seděla u toaletního stolku ozářená zapadajícím sluncem, objímala si jedno koleno a zamyšleně pozorovala svůj odraz v zrcadle. Bylo to poprvé, co se těšila po prázdninách do školy. Tady téhle honosné vily už měla plné zuby.
Atmosféra v domě byla dost nepříjemná. Madame Narcisa nemluvila s panem Malfoyem, Lucius se pořád snažil k Angele trochu přiblížit a lépe ji poznat, z čehož se jí zvedal žaludek, Draco zase nereagoval na otcovy pokusy, navázat s ním rozhovor a komunikoval pouze se svou matkou a Angelou.
Třikrát se objevila Mary. Pokaždé se Angela ovládla, aby se s ní nezačala hádat a pokaždé se Mary zavřela s Luciusem a Narcisou v obývacím pokoji.
Na šaty, které Angela dostala, zareagovala doslova uraženě, a skoro se pohádala s Narcisou, Angela vlastně ani pořádně nechápala proč. Ale zůstaly jí a trvala i povinnost její přítomnosti na večírku. Její matka jí potvrdila, že tam také bude.
Najednou se v ní zvedl jakýsi vzdor. Jen při pomyšlení na to, že se bude muset mile usmívat na kouzelnické pracháče, povětšinou Smrtijedy se jí zvedal žaludek. Šaty, které už měla vytáhnuté, zase hodila zpátky do skříně a rozvalila se v pohodlné posteli. Nic ji nedonutí, aby tam šla.

O hodinu později, přesněji řečeno o půl šesté, se dveře jejího pokoje bez zaklepání rozlétly dokořán a zase se samy zavřely. Angela ani nezvedla hlavu. Přede dveřmi stála Mary stále ještě s rozjařeným úsměvem, ve vínově rudých šatech s velkým výstřihem a na vysokých podpatcích. Na krku se jí třpytil široký náhrdelník a na ruce měla stejný náramek jen v menším vydání.
Zaostřila zrak na Angelu, ležící na boku na posteli v džínách a svetru, jak si pročítá nějakou tlustou knížku. Úsměv jí ztuhl, až zmizel docela.
Angela si jí stále ještě nevšímala.
„Mohla bys mi laskavě vysvětlit, jak to že ještě nejsi oblečená? Za půl hodiny se začnou scházet hosté a ty se tu válíš v posteli!“ vyštěkla Mary hlasem plným chladného vzteku.
„Samozřejmě mami, že mohla. Já se oblékat nebudu, protože na ten večírek nejdu,“ odvětila Angela, aniž zvedla pohled.
„Cože?“ zeptala se Mary nebezpečným tónem.
„Slyšelas dobře, mami,“ vzhlédla Angela konečně. „O zábavu mezi prachatými kouzelnickými snoby fakt nestojím. Hezký účes,“ dodala stejným tónem při pohledu na pevně a umně sepnuté matčiny vlasy a znovu se sklonila ke stránkám knihy.
Mary byla skokem u její postele, podpatky, nepodpatky, bolestivě ji popadla za paži a hrubě ji vytáhla z postele na nohy.
Angela překvapeně upustila knížku na zem, kde se rozplácla stránkami dolů a zahleděla se do rozzuřené matčiny tváře.
„Okamžitě se oblečeš, nalíčíš, upravíš si vlasy a do dvaceti minut se mi přijdeš dolů ukázat. Jestli s tebou nebudu spokojená, tak si mě nepřej,“ prohlásila Angele přímo do obličeje s dušeným vztekem a hodila ji zpátky na postel.
Angela si šokovaně začala třít bolestivé rameno. Byla si jistá, že tam alespoň hodinu bude mít otisk. Matka se od ní odvrátila.
„Přece není tak důležité, abych tam byla!“ ozvala se ještě Angela ublíženě.
„Prostě tam budeš. Už jsem řekla,“ odsekla Mary a práskla za sebou dveřmi tak hlasitě, až sebou Angela poděšeně škubla.
Angela na chvíli unaveně přivřela oči. V noci zase špatně spala. Nakonec s povzdychem vstala a znovu zamířila k šatní skříni.

O patnáct minut později se nejistě postavila před vysoké zrcadlo u okna. Madame Narcisa se trefila přesně do její velikosti. Šaty i boty jí padly jako ulité. Nalíčila se jen střídmě, ale pečlivě. Jen nevěděla, co s vlasy, které jí v kaskádě spadaly skoro až do pasu. Mírně se usmála. Skoro musela uznat, že jí to sluší.
Kdyby mě takhle mohl vidět Harry, napadlo ji smutně. Co asi teď dělá?
Ozvalo se rychlé zaklepání.
„Jen pojď dál, Draco,“ zavolala Angela přes rameno.
Dveře se otevřely.
„Jak jsi věděla, že jsem to já?“ otázal se zmijozelský princ, kterému to v černém obleku a bílé košili, neskutečně seklo.
„Nikdo jiný takhle neklepe,“ odvětila Angela a obrátila se k němu.
Draco ji přeletěl pohledem od shora dolů a uznale hvízdl.
„Sekne ti to,“ prohlásil obdivně.
Angela se zvláštně pousmála.
„Díky. Tobě taky. Jen nevím, co si mám udělat s vlasy,“ pokrčila bezradně rameny.
Draco ji chvíli pozoroval.
„Nech si je rozpuštěné,“ řekl po chvíli. „Takhle ti to stejně sluší nejvíc.“
„Tak dobře,“ souhlasila Angela, vděčná v tu chvíli za jakoukoli radu a zamířila k toaletnímu stolku pro řetízek na krk a na ruku.
„Můžu?“ nabídl se Draco, když se jí nedařilo jej zapnout.
Angela přikývla a nadzvedla si dlouhé vlasy. Na moment ucítila na krku jeho chladné prsty a přejel jí mráz po zádech.
V zrcadle se jejich pohledy střetly. Angela se odtáhla a mrkla na hodiny.
„Už mi skoro vypršel limit. Měla bych sejít dolů.“
„Jaký limit?“ podivil se mladý Malfoy.
„Nechtěla jsem na ten večírek jít, ale matka mě přesvědčila o opaku před dvaceti minutami,“ odvětila Angela už na cestě ke dveřím.
„Aha,“ pochopil Draco. „Tak já tě doprovodím, když dovolíš,“ navrhl s úsměvem a otevřel jí dveře.
Angela se usmála.
„Dobře. Budu mít lepší pocit, když budeš stát vedle mě.“
Draco jí nabídl rámě a Angela se do něj zavěsila. Dveře se za nimi zaklaply a v pokoji zhasly všechny svíčky.

Po třech hodinách už měla Angela silvestrovského večírku skutečně plné zuby. Nohy ji bolely, jelikož nebyla zvyklá chodit v tak vysokých podpatcích, z falešných úsměvů už měla křeč v obličeji a pohledy, které po ní a po Mary někteří hosté házeli, se jí vůbec nelíbily. I když většina z nich už byla poněkud pod parou.
Nenápadně vyhledala Draca, kterého držela v zajetí starší vyschlá dáma ověšená šperky a s omluvou ho odtáhla stranou.
Ve stínu u okenních závěsů mu zašeptala do ucha svůj návrh. Draco chvíli zamyšleně mlčel, ale pak přikývl. Ještě se chvíli domlouvali a pak se rychle rozešli opačnými směry.
Po dvou minutách, kdy se Angela ujistila, že je matka dost opilá na to, aby se po ní nesháněla, se vypařila z obývacího pokoje do haly a skrz ni pak do kuchyně.
„Jory!“ zavolala tiše.
Skřítka byla v mžiku u ní.
„Ano, slečno?“ zeptala se s úklonou.
„Nechci tě moc zdržovat, vidím, že tu máš horu práce,“ obhlédla Angela špinavé nádobí. „Chci jen čtyři máslové ležáky, ohnivou whisky, pomerančový džus, tonic, dvě sklenice, jo a nějaké brambůrky.“
„Hned to bude, slečno.“
A skutečně se za chvíli před Angelou objevil kymácející tác.
„Chcete to někam odnést, slečno?“
„Ne, díky,“ sehnula se Angela. „Já už si to odnesu. A ještě něco, já vím, že nesmíš svým pánům lhát, ale když se nebudou vyloženě ptát, tak jsem tady nebyla, ano?“
„Ano, slečno,“ uklonila se skřítka a Angela spokojeně odkráčela.
Draco už na ni čekal pod schodištěm a neustále pozoroval dveře do obývacího pokoje, jestli někdo nevyjde.
„Ukaž, vezmu to,“ přebral od ní tác a oba rychle začali stoupat po schodech. „Půjdeme do mého pokoje. Je větší.“
„Fajn,“ souhlasila Angela.
„Ty se chceš opít nebo co?“ zeptal se Draco už ve svém prostorném pokoji, když položil tác na malý stolek před krbem a pořádně si ho prohlédl.
Angela se posadila do pohodlného křesla a s úlevou si skopla z nohou střevíce.
„Vím, co dělám,“ odvětila sebevědomě.
„Tím si právě nejsem tak jistý,“ poznamenal Draco a šel do tajné skrýše pro cigarety.
„Vezmi jich víc,“ vybídla ho Angela, když to zaregistrovala a chopila se jedné lahve.
Draco po ní hodil nevěřícný pohled, ale pak jen pokrčil rameny a vytáhl ještě jednu krabičku.

Angela skutečně věděla, co dělá, ale platilo to jen pro to, že uměla namíchat skvělé pití. S množstvím už byla trochu na štíru. A nejen ona. Zezdola k nim doléhaly tlumené zvuky podnapilého veselí, pokoj byl zakouřený a bylo v něm horko. Ze sklenic už valem ubylo, stejně jako cigaret.
„Myslím, že začínám být opilá,“ oznámila Angela po jednom záchvatu smíchu.
„Ještě na tom nejsi tak špatně, když si to uvědomuješ,“ zamumlal Draco v odpověď.
„To je fakt,“ přikývla Angela a přilila si do sklenice ohnivou whisky.
„Ale už jsme toho vypili celkem dost,“ přehlédl Draco prázdné lahve. „Pamatuješ, kdy jsme se naposled takhle nalívali?“
Angela si mátožně prohrábla prsty vlasy.
„Jo, pamatuju,“ odvětila tiše.
„Bylo to fajn.“
Angela po něm šlehla pohledem.
„Jak si to můžeš pamatovat? Tehdy jsme se oba opili opravdu nechutně.“
„To, co se stalo poté, když jsme vypili všechno, co bylo po ruce, si pamatuju sice jen mlhavě a útržkovitě, ale jinak celkem živě,“ přivřel Draco oči. „Není to zas tak dávno ...“
„Byl to jen úlet. Na tom jsme se shodli přece oba a slíbili jsme si ...“
„Jo, já vím. Slíbili jsme si, že o tom nikdy nebudeme mluvit,“ přerušil její snahu Draco. „Myslíš, že by se to stalo, kdybychom nebyli opilí?“ zeptal se vyzývavě.
Atmosféra v pokoji zhoustla. Angela se k němu naklonila ze svého křesla.
„Ne.“
„Jak si tím můžeš být tak jistá?“
Angela neodpověděla.
„Přitahovalo nás to k sobě. To si musíš přiznat.“
„Ale teď už ne.“
„Ne, už ne,“ souhlasil Draco velmi pomalu.
„Takže ještě jednou,“ začala Angela opile. „Už se o tom, že jsme se spolu kdysi vyspali, nebudeme nikdy bavit. Slíbíš mi to?“
„To to bylo tak hrozný?“ ušklíbl se Draco.
Angela stiskla rty.
„Ne, nebylo. Tak slíbíš mi to?“ vyzvala ho znovu po chvíli.
„No jo,“ povzdychl si Draco. „Slibuju.“
„Fajn, stejně už se to nikdy nebude opakovat, takže nemá cenu to ještě někdy probírat.“
„Protože jsi zamilovaná?“ zahuhlal Draco tázavě a ještě si přihnul přímo z lahve.
Angela se zvláštním způsobem usmála. Cítila, jak se jí trochu motá hlava.
„Jo, asi jo.“
„To je fakt děsný vtip,“ zachechtal se Draco. „Zrovna ty a zamilovaná do Pottera! Takže jsi to na mě v tom vlaku nahrála, co?“
„V jakým vlaku?“ zeptala se Angela zmateně. Začínala ztrácet kontrolu nad svými myšlenkami.
„Zapomeň na to,“ odvětil Draco s mávnutím ruky. „Stejně tě pustí k vodě, až přijde na to, kdo ve skutečnosti jsi.“
Angela se zachmuřila.
„Ty na tom nejsi o nic líp,“ vyštěkla.
Draco trochu schlípl.
„Jo, to je fakt. Jsem zamilovaný do holky, který můj fotr oddělal oba rodiče,“ ironicky se krátce zasmál. „Další špatný vtip.“
I když začínala mít Angela potíže se správným vnímáním, Dracovo přiznání ji překvapilo. Ne že by to na něm, a hlavně na Darie nepozorovala, ale přímé doznání nečekala. Vysvětlila si to tím, že je stejně opilý jako ona.
„Nenecháme raději toho pesimismu?“ navrhla tiše a schoulila se hlouběji do křesla. Neuvědomila si, jak hrozně budou její šaty ráno vypadat.
„Naprostý souhlas,“ kývl Draco a odhodil za sebe prázdnou láhev.
Naštěstí dopadla na měkkou pohovku, takže se nerozbila.
„Kdo zajde pro další pití?“
„Seš na řadě,“ ušklíbla se Angela. „A předtím mi ještě podej cigáro.“

***

Jakmile se začal Draco pozdě ráno probouzet, zaskučel bolestí. Hlava mu třeštila, v ústech měl prapodivnou hořkou pachuť a i jen matné zimní slunce ho skrz okno bodalo do očí jako střepy.
Mátožně se posadil a okamžitě se mu obrátil žaludek. Silou vůle potlačil nutkání zvracet a s úlevou si vzpomněl, že toho včera moc nesnědl. Rozhlédl se s přivřenýma očima kolem sebe a uvědomil si, že sedí na svojí vlastní posteli, jen nebyla rozestlaná. Ani nevěděl, kdy si lehl. Určitě to bylo někdy ráno.
Položil si prsty na spánky a znovu se bolestí zašklebil.
„Do prdele,“ zaklel huhlavě. „Kouzelnické pití by mělo alespoň omezovat kocovinu, sakra.“
Třaslavě vstal a shodil ze sebe košili načichlou cigaretami na zem. Pomalu a opatrně zamířil do koupelny, kde si strčil hlavu pod studenou vodu.
Skoro vůbec to nepomohlo, ale alespoň už se cítil úplně probuzený. Unaveně se svalil zpátky na postel. I když bylo v pokoji nedýchatelně, nemohl se odhodlat vstát a otevřít okno.
Na dveře pokoje se ozvalo krátké zaklepání a bez vyzvání dovnitř vklouzla Angela s kouřícím hrnkem v ruce.
„No, ty vypadáš,“ řekla namísto pozdravu, když za sebou zavřela dveře a spatřila mokrého rozcuchaného Draca s krví podlitýma očima.
Pomalu zamířila k němu a Draco se znovu pomalu posadil.
„Ty na tom nejsi o moc líp,“ odvětil uštěpačně.
Angela se jen ušklíbla.
„Ale rozhodně se líp cítím. Vypij to, za pár minut ti bude o něco lépe. Pak ti donesu ještě jeden,“ odvětila a vnutila mu horký hrnek do ruky.
Svižně zamířila otevřít obě okna a nebrala ohled na to, že venku mrzlo. Do pokoje začal okamžitě proudit čerstvý zimní vzduch.
Draco si podezřívavě přičichl k výparům linoucí se z podezřelé zelenohnědé tekutiny. Napůl to vonělo jako hodně silná černá káva, ale napůl to zase smrdělo, jako plesnivý vývar ze staré bažiny. Dohromady to tvořilo dost nevábnou sloučeninu.
Zašklebil se odporem.
„Jen to do sebe nalij,“ nakázala mu Angela, která to postřehla. „Je skoro deset. Nevím, za jak dlouho, ale může to být brzy, vstanou vaši a ti by tě takhle neměli vidět. I když na tom asi nebudou o nic líp,“ dodala potměšile.
Draco si tedy poslušně zacpal nos a se sebezapřením do sebe tu šlichtu nalil.
Celý se otřepal a cítil, jak se mu jícnem až do žaludku rozlévá husté teplo.
„Vlez si pod ledovou sprchu a já tady zatím trochu sklidím ten binec,“ řekla Angela a rozhlédla se po pokoji.
„Jaký ...“ binec, chtěl říct Draco, ale když se podíval trochu pozorněji, už nedořekl.
Všude, ale opravdu všude, se válely různé prázdné i poloprázdné lahve, krabičky od cigaret a špačky, nějaké zmuchlané obaly, koberec před krbem byl politý a jedno křeslo popatlané něčím, co vypadalo jako zmrzlina smíchaná s červeným vínem.
„Ježiši, co jsme tady v noci dělali?“ zamumlal udiveně.
„Taky máš takový okno jako já?“
„Nejspíš jo.“
„No, tak to asi bohužel nezjistíme, co jsme tady dělali.“
„Já si raději vlezu pod tu sprchu,“ zahuhlal Draco a vstal.
Pak se ještě obrátil k Angele, která už mířila k vyhaslému krbu.
„Jak to, že jsi tak čilá? Určitě jsi toho nevypila míň než já.“
„Jo, ale já už tyhle hrnky měla dva,“ odvětila Angela s úšklebkem.
„Aha,“ otřásl se Draco a šouravě zmizel v koupelně.